1. Kapitola

25. listopadu 2016 v 14:18 | Elisn |  true love never dies
Usrkávala jsem z horkého kafe. Neustále jsem hypnotizovala displej telefonu a čekala jestli si na mě někdo z rodiny vzpomene. Dnes jsem měla své osumnácté narozeniny. Bylo už pět odpoledne a já stále nedostala jediné blahopřání. Ale teď se vám představím. Jmenuju se Sofie Lankfordová. Jsem blondýna se zelenomodrýma očima a jsem šprtka co se nedokáže uvolnit a furt se jen ničí tím že myslím na to že mě nikdo nechce a to ani má rodina. A jak už víte dneska mám narozeniny. Ptáte se proč jsem nebydlela se svími rodiči když mi ještě nebylo osumnáct? No jsem na intru už od šestnácti a po tu celou dlouhou dobu jsem se tu s nikým nespřátelila. Respektivě se mi ve škole jen všichni smějí že jsem šprtka a do smrti budu panna. Ano neměla jsem ještě ani jednoho přítele. Tudíš ani jsem nikomu nedala pusu.
Unaveně jsm si povzdechla. "Todle nemá cenu." špitla jsem si potichu a vstala jsem z postele. Převlíkla jsem se z pižama o legín a trička s dlouhým rukávem a pomalu se vydala do knihovny v kampusu. Byla to v naší koleji takže jsem nemusela ani lést ven. Naštěstí, pomyslela jsem si. Cestou jsem potkala pár holek v hloučku který jakmile mě uviděli začali se chichotat a ukazovat si na mě. Sklopila jsem hlavu a přidala do kroku. Tím že jsem ale sklopila hlau a tím pádem se nekoukala před sebe jsem si moc nepomohla. Narazila jsem do nějakýho kluka co zrovna vycházel z pokoje od nějaký holky. Vzhlédla jsem a celá zrudla. Vrazila jsem do toho nejhoršího kluka na škole. Spal tu snad s každou (kromě mě). "Koukej kudy lezeš glume." řekl mi s úšklebkem. Zrudla jsem ještě víc a hned jsem se dala do běhu jako málá holka a běžela co nejrychleji do knihovny. Slyšela jsem za sebou už jen smích.
Seděla jsem u stolu co byl nejdál od dveří a četla si Řecké báje a pověsti. Četla jsem je snad už po stý. Vždycky jsem měla ráda řeckou mytologii. Už jsem byla v půlce knihy když mi došlo že nejspíš už bych měla odsud vypadnout. Koukla jsem se na hodinky a jen jsem vykulila oči. Bylo pul dvanácté v noci. "Ksakru" sykla jsem. Rychle jsem knihu vrátila na její místo v policích a šla jsem zpátky do pokoje. Byla to malá místnost s vlastní koupelnou. Vzala jsem si ručník a zalezla jsem do koupelny. Smyla jsem ze sebe všechnu špatnou náladu a šla si lehnout. Už jsem skoro spala, ale najednou mi zazvonil telefon. Podívala jsem se na něj a někdo mi napsal na facebooku. Rozklikla jsem zprávy a dala se unaveně do čtení.
Milá Sofie, přeju ti vše nejlepší a užívej si život mezi dospělými. Omlouvám se že jsem ti nenapsal dříve ale nebyl čas. Dárek ti přijde poštou. už nevím co bych ti dále psal. u nás je to stále stejné. Matka s otcem stále dělají jako bys nebyla. To je vlastně důvod proč ti píši tak pozdě. Kyby přišli na to že jsem ti napsal a myslel na tvoje narozeniny bylo by to tu hodně zlé. Hlavně se tím netrap. Příští rok bude osumnáct i mě a věř nebo ne, ale přijedu za tebou. Už teď si šetřím na byt abych od těch dvou mohl vypadnout. Budu rád když mi odepíšeš, ale prosím piš jen takhle pozdě aby se na to nepřišlo. Mám tě rád. S pozdravem tvůj bratr Liam. Jo a doufám že jsem tě nevzbudil :) .
Cítila jsem jam mi po tvářích začaly téct slzy. Jediný do na mě nezapoměl je můj bráška. Usmívala jsem se jak debil na displej. Rychle jsem mu odpověděla.
Ahoj Liame, moc ti děkuji za přání a že alespoň nejsem pro tebe mrtvá. Ať už si mi poslal cokoli tak děkuji. Pokud zamnou přijedeš až budeš i ty dospělěj budu moc ráda. Já sem tady stejnak sama a nemám tu žádné přátelé. A neboj nevzbudils mě. Ještě jednou moc děkuji za přání a přeju ti dobrou noc bráško.
Chvíli jsem ještě koukala na displej a pak telefon odložila. Zítra byl víkend což znamenalo že tu bude zase nějaký večírek, ale já na něj beztak nejsem zvaná takže budu zase nejspíš v knihovně a nebo si udělám nějaký výlet. Cítila jsem že na mě jde čím dál tím větší únava a tak jsem zavřela oči a poddala jsem se spánku.
Uběhla zhruba hodina a já slyšela ječení na chodbě. Ospale jsem se zvedla z postele a vzala si na sebe župan. Došourala jsem se ke dveřím a otevřela jsem je. Rozhlédla jsem se, ale že by hořelo mi nepřišlo. Běžela okolo mě nějaká holka a tak jsem jí čapla za ruku a zatřásla s ní. Koukala na mě jak na ducha. "Co se stalo že tu ječíš?" optala jsem se jí a čekala na odpověď. Ta holka se najednou probrala z šoku že jí chytnul někdo jako jsem já a vytrhla se mi. Pak začala ale brečet. "S-Sára se pod-podřezala v poko-pokoji." dostala ze sebe nakonec. Zbledla jsem jako stěna. Ta holka se s brekem zase dala na útěk. Sára byla ta holka od který odcházel ten kluk do kterýho jsem vrazila. Snažila jsem si vzpomenout jestli jsem se na ní alespoň letmo podívala a najednou se mi to vynořilo v hlavě. Jo podívala jsem se na ní a ona byla ubrečená. Mám pocit že jí ten hezounek ublížil. Todle už se stalo po třetí. Ten blb si s nima hraje a ony se do něj zamilují a když je odkopne jelikož ho přestanou bavit tak to ty holky nezvládnou protože ho bezhlavě milujou. Povzdechla jsem si a zavřela jsem zase dveře. Sundala jsem si župan a když už jsem byla u postele řekla jsem si že radši ještě dojdu zamknout. Zítra asi výlet nebude. Zalehla jsem a přemýšlela jsem o životě a o tom jak najednou může skončit. Usnula jsem ani nevím jak. Chvílema jsem se probouzela ale trhnutím jelikož jsem neměla zrovna pěkný sny. Povzdechla jsem si a v šest ráno jsem se rozhodla že už to nemá cenu a vstala jsem. Jo a vlastně jsem vám neřekla jak se jmenuje ten zmetek kvůli komu se Sára zabila. Jmenuje se Brian Urton.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 0:05 | Reagovat

Pomerne temné čítanie takto na večer, trošku zapracovať na gradácii deja a dostavila by sa aj husina! :)
Ale nie. Neber si to v zlom. Len mi príde, že niektoré vety sú tam zbytočné a trhajú niť plynulého deja. Tak napríklad hneď tretí riadok: Tak a teraz sa vám predstavím". To je ako päsť na oko.
Ale inak zaujímavé. Cítim isté puto k hlavnej hrdinke pretože som to mala zhruba rovnako... A... No... Jé! Že by nejaký kanec na obzore? Bude to hlavný hrdina? Alebo hlavný záporák? Šup sem s pokračovaním! :-D

2 it-is-my-storyes it-is-my-storyes | 26. listopadu 2016 v 17:09 | Reagovat

[1]: Děkuji za komentář na gramatice se pracuje :D Mám předepsaných ještě 13kapitol. Píšu totiž ještě na jedné aplikaci.

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. listopadu 2016 v 18:08 | Reagovat

Moc povedené 8-O

4 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 28. listopadu 2016 v 7:15 | Reagovat

[2]: jaaa som nemyslala gramatiku. do toho sa naozaj nevyznám, pretože síce sa to nezdá, ale medzi češtinou a slovenčinou je viac rozdielov, ako by som si myslela :)
Hovorila som o gradácii deja - niektoré pasáže by bolo možno vhodnejšie rozpísať viac - napríklad o tom povyku s mŕtvou dievčiou. Alebo ako vrazila do Briana. Niektoré by som zasa skrátila - tie správy. Ale tak koniec koncov, je to tvoja vec. Tvoj štýl písania. Hlavne že ťa to baví! :)
Trinásť kapitol? A kde to viazne? Ja sa nudíííím xD

5 it-is-my-storyes it-is-my-storyes | 30. listopadu 2016 v 17:54 | Reagovat

[4]: No když to mám publikované i jinde tak budu jen opravovat chyby v gramatice až se k tomu dokopu ale pokusim se na tom potom zapracovat :D Uvědomuju si že moc nedavam popisy například osob a podobně. možná to poupravím v konečné revizi až bude příběh hotoví :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama